Tak jako se na Zemi střídá noc a den, světlo a tma, tak i celá naše Země během věků cestuje mezi časy temnými a světlými.
Tenhle příběh se udál v době, kdy země překročila hranici mezi světlem a tmou a začala se do vzdalovat světlu. Temnota nabývala na síle.
Lidé ztráceli svou sílu a usínali. A ty, co byli příliš vědomí na to, aby byli uspáni, tak ty temnota zahubila.
Náš příběh se udál v krajině, kde Země byla slabá a příliš nerodila. Střídaly se sucha a povodně a z polí se často nepodařilo sklidit skoro nic. Lidé trpěli hladem a nemocemi a brzo umírali.
A pak se v blízkosti vesnice usadil stařec. Jeden z těch, kterým se říkalo žreci. Jeden z posledních.
Ten muž byl naplněný láskou a dobrotou. V jeho srdci sídlil Bůh a Bůh byl ve všem, co činil.
Jeho mysl byla tichá, čistá a průzračná jako letní obloha a obrazy, které v ní tvořil, se stávaly skutečností.
Mnoho nemluvil, a proto jeho slovo mělo sílu vystřeleného šípu.
Vše, co kdy v životě vyslovil, bylo pravdivé a celý vesmír to věděl. Pouhým slovem dokázal měnit běh věcí, neboť celý vesmír se vždy postaral o to, aby se jeho slova naplnila.
Tento stařec z dobroty svého srdce uklidnil živly a povzbudil Zemi, aby lidé netrpěli hlady. A také je léčil a učil.
Ale nezbývalo mu mnoho času.
Jednoho dne navštívil vesnici a řekl lidem:
Zítra večer ukončím svou pozemskou pouť, ale zanechám vám tady část své síly. Naučím vás, jak uklidnit živly, povzbudit zemi a vyléčit vaše nemoci.
A pak ve své mysli stvořil záměr, obraz, který spojil se silou slova. Vytvořil obřad, a ten předal lidem.
Dělejte tento obřad přesně tak, jak jsem vám jej předal, nic méně a nic navíc. Tak bude mít svou sílu na věky věků.
Pak odešel a už jej nikdy nikdo nespatřil.
A lidem se s jeho darem žilo lépe. Předávali si obřad z generace na generaci a od vesnice k vesnici a síla záměru starého žrece zůstávala nezměněna, přestože on sám již byl lidmi zapomenut.
A Země se propadala hlouběji do noci. Temnota sílila a snažila se zničit každou stopu světla, která na Zemi ještě zbyla. Nedokázala lidem vzít obřad, který byl hluboko zakořeněn v jejich povědomí a tak jej pozměnila. Tím obřad pozbyl sílu záměru starého žrece.

A pak nastal bod obratu a Země se začala vracet ke světlu. Docela nedávno překročila hranici mezi tmou a světlem. Je už den a my jsme zde. Přežili jsme a jsme zoceleni dlouhou a těžkou nocí. Před sebou máme krásný den naplněný světlem.
Začínáme se probouzet, protíráme si oči a vzpomínáme:
Co se nám to vlastně v noci zdálo? Aha, něco o obřadu. No jo, ale jak to bylo? Na to si asi těžko vzpomeneme.
Ale něco přece jenom víme. Víme, v čem spočívala síla starého žrece.

A proto:
Mnoho nemluvme, aby naše slovo mělo sílu vystřeleného šípu.
Buďme vždy pravdiví. Pak dokážeme pouhým slovem měnit běh věcí. Celý vesmír se postará, aby se naše slova naplnila.
Mějme mysl tichou, čistou a průzračnou jako letní obloha. Pak obrazy, které ve své mysli stvoříme, se stanou záměrem a uskuteční se.
A hlavně:
Naplňme se láskou a dobrotou a našem srdci se usídlí Bůh.

Ilona, Občina Třinec